Budu-li psát jinak bude v tom faleš

Foto: kvanhorn

Napsala Kateřina Karan.

Ne každý má oko přivyklé na můj styl psaní. Má kamarádka, která takřka nečte, má problémy číst moje texty. V minulém článku přišla (asi dobře míněná) výtka, že se vyjadřuji složitěji - přesněji řečeno, je těžší se někdy vyznat v mém podivném „slovosledu“. Já vím, že nepíši podle zákonitostí jednoduchosti, že nepíši nejsnadněji a co více - nejsem profesionální spisovatelka. Promagazín je mým prvním psavým počinem a tento počin trvá jen několik měsíců.

Přesto se snažím o absolutní upřímnost. Vyjadřuji se, tak jak já se vyjadřuji. Zkoušela jsem, po oněch výtkách, napsat článek opravdu jednoduchý jako by ho napsal třeba Leo Babauta (jedna z inspirací mého promagazínu). Přešlapovala jsem v slůvkách, nedařilo se. Můj článek by dopadl suchý, bez šťávy, plný falše. Nebyla by v něm upřímnost, nebyla by v něm spontánnost. Unavenost mých slov, která může být někdy zřejmá ke konci mých některých článků, by se projevovala již hned na začátku.

Nevím co s tím, ale nemohu jinak. Mohu vám slíbit, že se polepším v tom, že počtu nějakou literaturu, aby se v článcích neobjevovali pokud možno chyby a překlepy. Ale jak budu psát, jak se vypíši, ukáže jen čas. Obávám se, že jednodušší to nebude. Nikdy jsme nebyla tak schopná psát. Jsem přitom ale schopná poradit klientům zákonitosti copywrittingu, použitelnosti, přehlednosti, je to můj džob. Ale ne se tím řídit v textu, který je pro mě absolutně upřímným. Ale pokud to půjde - polepším se :)

Často se mi stává, když čtu velké spisovatele, když čtu umění, když se dívám na složitá umělecká díla - filmy, že též nejsem schopna svézt se vysloveně snadno na vlně umělcových slov. Není to nůž, co projede měkkým máslem. Na spisovatele a vyjadřovací styl si musím zvyknout, musím se často i vracet k přečtené větě, aby mě neunikl smysl díla, smysl myšlenky. Ano já nepatřím mezi velké umělce, ani spisovatele a nemohu se s nimi srovnávat. Jsem tím ale dosti poznamenaná.

Snad zvyknete si nebo naopak vás mé texty odradí - nevím. Věřte ale, že vše co se pokouším psát plyne z mé duše, z mé upřímnosti. Píši o věcech, co mě oslovují, co jsem přečetla, co jsem prožila, co jsem vydedukovala, co jsem vyzkoušela, snažím se motivovat, předat vše dál, pomoci tím nejen sobě, ale i vám. Píši v čase, kdy mi psaní jde lépe a vyhýbám se časům, kdy to naopak skřípe. Ne vždy se povede dokonalost, ne vždy jsou v tom úžasné původní myšlenky, ale je v tom upřímnost okamžiku - má upřímnost oné chvíle. Tak já myslím, tak já žiju. Možná jiný den bude jiné smyšlení, jiná inspirace, jiné ovlivnění, nové zkušenosti. Budou ale zase upřímné. Aspoň v to doufám.

Napsala Kateřina Karan.