Jaké palivo tankuji do Parkinsona? Eustress!

Napsala Kateřina Karan.

Parkinsonův zákon je skvělá věc. Anebo naopak věc přímo ničící nervy. Záleží totiž, zda Parkinsonův zákon umíte využívat ve svůj prospěch nebo ne. Pro mě byl kdysi Parkinsonův zákon někdy doslovná noční můra. Teď mi velmi pomáhá. Záleží, jak si svého Parkinsona připravím a hlavně s jakým palivem ho natankuji. A co je to vlastně Parkinsonův zákon?

Parkinsonův zákon

Je to vlastně úplně první věta v knize Parkinsonův zákon od C. Northcota Parkinsona, která byla napsaná v padesátých letech. Ta věta zní:

„Práce se rozrůstá v takové míře, aby vyplnila čas, který je k dispozici na její vykonání.“

Tato věta je natolik silná, že spousta lidí již dále nemusí číst knihu. Je v ní řečeno vše. Pan Parkinson asi nečekal, jak se jeho věta proslaví. Ještě jednou a víc laicky:

Zkrátka, když si na práci (ale i na jakoukoliv jinou činnost, i koníček, zábavu apod.) zvolíte určitý časový úsek (termín dokončení) budete nuceni se na tu činnost natolik zaměřit, aby byla v onen termín dokončená. A to (co je hlavní) znamená, že když si dáte méně času, činnost stihnete stejně tak jako když si dáte více času. Při kratším termínu budete nuceni se nepoflakovat, zaměřit se na to důležité a zbytečností si nevšímat. Může vás to uvést do stavu proudění. Můžete být soustředěnější. A nakonec můžete dokonce díky koncentrovanému zaměření na cíl a přímým řešením i dokázat více než kdybyste na tu úlohu měli času dvakrát tolik.

No není to skvělé?

Je to skvělé, řeknete si, dám si teď hodinu a napíšu ten článek (nedám si půl dne) a napíšete ho a může to být opravdu dobrý článek. Nebudete do něj psát zbytečnosti, nebudete při něm číst emaily, protože to by vás odvádělo od práce a napíšete jeden přímý článek o tom, co chcete říct.

Nebo třebas řeknete klientovi termín dokončení zakázky za týden (i když normálně byste si dali týdny dva) a se zakázkou vážně pohnete a uděláte jednu z nejlepších prací za rok. Nebudete u toho zbytečně telefonovat, číst si webstránky, poflakovat se po kanceláři, ale zpacifikujete všechnu koncentraci na zakázku, odstraníte v ní, co by bylo stejně zbytečné a přímá soustředěná jednoduchá cesta vede k nejlepším výsledkům.

Ale záleží na palivu - distress, úzkost, deprese?

Možná teď namítnete. To já znám tyhle šibeniční termíny. Jen z toho tečou nervy, jsem nakonec roztřesená troska na padesáti kafích za den a nakonec klienta ještě ukecávám, aby termín posunul. Navíc klient tam stejně chce všechno, nechápe, že přímá výpověď je nejfunkčnější a má největší dopad. Ano to je problém, kdysi býval i můj.

Já osobně se na Parkinsonův zákon dívám jen podle toho, jaké palivo do něj naliju (nebo mohu nalít). Když bych měla jezdit na distress (negativní stres produkující kortizoly a následně stavy přepracování, úzkosti, depresí atd.), tak si Parkinsonův zákon nedám. Pokud to opravdu jinak nejde (domluva s klientem před zahájením zakázky - co nejpřesnější ujasnění pravidel) tak do Parkinsona a brzkého konečného termínu nejdu.

Eustress - to je moje značka paliva

Eustress je tzv. kladný stres, produkuje katecholaminy a tělu vytváří pozitivní energické pocity. Skočili jste si někdy padákem a bylo to skvělé, ale celí jste se při tom třásli? To byl eustress - kladný stres. Šli jste někdy domluvit tu zakázku, bylo to vzrušující jednat o peníze a dokázali jste to. Ale srdce vám doslova bušilo? Eustress. Nebo šli jste na rande a cítili jste přitom adrenalin, výzvu, vzrušení, napětí?

Vždy, když si dáváte šibeniční termín dokončení úlohy, abyste se zaměřili jen na to důležité (Parkinsonův zákon), dávejte pozor, jestli v sobě dokážete cítit výzvu, nadšení, víru v sebe…

Parkinsonův zákon na eustresu je jako Parkinsonův zákon na steroidech

Cítím adrenalin, chci se s tím porvat, dokázat to, udělat jednu skvělou práci a vyvolává to skvělé pocity. Ale! Já díky eustresu se ještě snažím bojovat sama se sebou a s tím Parkinsonem a dokončit práci ještě dřív než je závěrečný šibeniční termín. Zajímavé je, že na eustresu to často funguje. Jen se nesmíte dostat do stavu přílišného zneklidnění, kdy mozek se vás snaží automaticky dostat do klidového stavu tím, že začne blokovat některé funkce v mozku a tělu (více v nějakém příštím článku o amygdale).

Pravidla

- určete si úkol

- určete si termín dokončení o něco dříve než by bylo běžné (to musíte odhadnout sami na kolik se reálně cítíte)

- musíte mít dostatek schopností úkol zvládnout (aby nenastali překážky během plnění úkolu)

- vyvolejte v sobě pocit eustresu, kladného stresu (musíte cítit vzrušení z toho, že to chcete dokázat a že to dokážete)

- nepřeceňte ale svoje síly (tedy ne žádné tři Parkinsony najednou a ještě máte kopec povinností - realisticky, ano? Znáte, jak velkohubá jsou novoroční předsevzetí?)

- úkol může být opravdu veliký, aby vzbudil eustres (kvůli malým vám nadšení možná vyprchá hned na startovní čáře)

- při úkolu zjednodušujte, zaměřte se na to důležité

- naučte se soustředit (vypněte telefon, emailové upozornění v počítači a zkrátka celý svět)

- dělejte úkol ve svých energetických vrcholech dne

- pokud se na to budete cítit, bojujte se svým Parkinsonem a snažte se úkol udělat ještě dříve

- a hlavně - užijte si to. Pokud dosáhnete eustresu a stavu proudění (flow) bude to opravdu úžasný pocit kvůli kterému má smysl žít.

Tim Ferriss a jeho tango, Argentinská španělština a půl knihy Čtyřhodinový pracovní týden

Na závěr vám napíšu jak se s Parkinsonem (samozřejmě, že na eustresu) popral takový Tim Ferriss, který tomuto zákonu věnoval ve své knize Čtyřhodinový pracovní týden půlku kapitoly. Společně s Paretovým pravidlem 80/20 je Parkinsonův zákon pro něj jako nepřekonatelné kombo, dva uhelné kameny, při dosahování toho co si přeje a jeho životního stylu.

Psal se rok 2006 a Tim zavítal do Argentiny. Měl tam v plánu psát svou knihu a učit se jazyk. Náhodou se dostal na lekce tanga a napadla ho šílená myšlenka: „dostanu se na světový šampionát v tangu!“ Bylo jasné, že na to nemá uzpůsobenou fyzionomii a že se nenaučí vše, jako někdo, kdo tančí od dětství. A semifinále bylo již za 5 měsíců! Tak málo času pro někoho kdo to v životě netancoval!

Tim ale pocítil ten správný adrenalin typu „s tímhle se chci porvat“ a pustil se do toho. Sám řekl na jednom semináři, že si dal šibeniční Parkinsonův zákon - naučit se tango na světový šampionát během pěti měsíců. Trénoval dennodenně šest hodin. Musel zvolit jen ty taneční kroky a pohyby, které se na šampionátu budou vyžadovat (a které jeho fyzionomie zvládne). Učil se i tancovat s mužským tanečníkem, v roli ženy, aby pochopil co nejrychleji svoji taneční partnerku. A nakonec se dostal na semifinále mezi 10 nejlépe tančících dvojic v tangu. Za pouhých pět měsíců s Parkinsovým zákonem na eustresu. A zajímavé ještě je, že v těch pěti měsících se ještě učil místní jazyk a po nocích, při své oblíbené sklence vína a yerbě maté, napsal půl knihy jeho New York Times bestselleru Čtyřhodinový pracovní týden. A to mají někteří cynici Tima za člověka, co se fláká.

Nezapomeňte: na úkol je tolik času kolik ho máte. A když je to na eustresu tak je to radost sama o sobě.