Sešla jsem horu maximalismu, prošla údolím minimalismu, Paretovou zahradou, ale nakonec, když už nebylo ničeho příliš, začala jsem si podávat otázku „nechybí ale něco"?
Jsem zásadně pro ideu zjednodušování, eliminování, okřesat vše zbytečné, aby nebylo ničeho příliš, ale bylo tam jen to důležité, pro život, pro práci, pro radost, jen to co je potřeba. Aby to důležité, skvělé nezabíralo místo tomu nedůležitému, zbytečnému anebo jen pouhému obyčejnému dobrému. To je můj životní styl. Ale je to jen jedna strana mince.