Návyky a jejich čas

Foto: Mark Sebastian

Napsala Kateřina Karan.

„Práci usnadňuje návyk." Konfucius

V poslední době spousta blogerů preferuje vytvoření správných návyků k dosažení správných cílů. Nevím kde to přesně začalo, snad Steve Pavlina se svým 30-day trial odstartoval články v blogosféře na téma „Návyky", po té se toho chytili další, nejvíce tuto ideu šířil a dodnes šíří ve světě známý blogger Leo Babauta (mezi dalšími např. Scott Young...).

Idea byla v základu jasná. Věnujte se jednomu návyku 30 dní a po měsíci máte vytvořený návyk. Leo Babauta takto vytvářel své větší i menší návyky léta. Po čase došel k tomu, že i když jemu se často daří (anebo i nedaří) své návyky vybudovat za 30 dní, někteří jiní lidé na toto číslo narážejí a je pro ně malé. Přišla idea 6changes (v češtině 6 změn). Idea byla stejná jak Leo kázal léta na svém blogu jen s malým rozdílem: dejte si na návyk více času a to raději měsíce dva.

Já dnes do Babautovy idei vložím trochu složitosti, což je proti zákonu jeho filozofie jednoduchosti. Ale cítím to tak, ne, aby se věci zamotali, ale aby se dovysvětlily. Nemyslím si totiž, že je na návyk potřeba 30 nebo 60 dní, ale každý návyk je specifický a jeden může trvat den a jiný celý život. Dopředu ale říkám, že idea 6changes je bezvadná a v základu postačuje a můj článek proto spousta lidí nemusí potřebovat. Zkrátka 6changes je celkem pohodový, celkem bezpečný a celkem zaručený systém jak cosi dokázat celkem bez stresu.

O tom, jak Leo Babauta káže „dělat několik návyků najednou"

Návyky mají svůj čas, svůj čas, který potřebují na to, aby se v člověku napevno zakořenili a opravdu se mohli hrdě nazývat návyky. Vyjdu z jiných materiálů a to z rad psychologů a psychiatrů, kteří mají mnohaleté zkušenosti s lidmi s odstraňováním špatných návyků anebo s vytvářením dobrých návyků (a vyjdu také ze svých zkušeností). Jejich tvrzení je, že průměrně složitý návyk trvá 3 až 6 měsíců a k tomu člověk je vždy individualita a je to různé. Ale to číslo je 3 až 6 měsíců? A ne 30 dní ani 60 dní, za tak krátkou dobu můžete pevně vytvořit nějaký menší návyk jako třeba vypít sklenici vody po probuzení a nebo si každý den 5 minut zacvičit, ale určitě spousta lidí nedokáže skoncovat napevno s kouřením, alkoholismem nebo začít úplně zdravě jíst.

Dám vám příklad, pokud začnete s návykem „chci skoncovat s kouřením" a za dva měsíce přiberete návyk „zdravě jíst a zatočit s obezitou" a za další dva měsíce přidáte „návyk každodenního cvičení", může se stát a nejspíš se u většiny i stane, že budete pátý měsíc dělat návyky již tři. Muže to být nápor na energii, na soustředění, na motivaci a můžete klidně selhat i s tak pohodovou metodou jako je „dám si na návyk 2 měsíce". I když je to bezesporu méně náročné jako pustit se do všech tří návyků najednou.

Dejte si na návyk tolik kolik je potřeba a ne jen 2 měsíce a nebo tak moc jako jsou 2 měsíce.

Návyky na počkání nebo do tří dnů

Jste individualita. Důležité je si uvědomit, že co je pro jednoho nepřekonatelný návyk, pro druhého to může být hračka. Záleží také na tom, zda jste už návyk někdy měli a nebo je to pro vás něco úplně nového. Pokud už jste s návykem někdy začínali a i když jste ho nesplnili - získali jste určité zkušenosti, může to být též snadnější.

Příklad: před rokem jsem chtěla začít ovládat počítač (spouštění programů a určitých webstránek) klávesovými zkratkami. Nainstalovala jsem Autohotkey, vymyslela 20 klávesových zkratek a začala je používat. Ještě ten den mě nedělalo problém jakkoliv si ty zkratky uvědomovat a počítač ovládat. Druhý den a navždy jindy to byla jen legrace a... nový návyk. Pro moji známou je to peklo zvyknout si na klávesové zkratky, prostě by potřebovala opravdu pozvolný způsob jak se je učit a vzalo by to spousty času vytvoření návyku.

Jste supernávykoví?

Jsou lidé, kteří si jednoho krásného dne řeknou, že skoncujou se špatným návykem a... skoncujou. Neřeší, nepřemýšlí nad tím. Jiní lidé by se u takové metody potrápili a vydrželi by půl dne. Člověk je individualita.

Někdy se může stát, že příjde „veliká životní situace nebo zlom". Žena se dozví, že čeká dítě a je to pro ní taková situace, že sekne s kouřením kvůli zdraví dítěte. Neřeší. Prostě skončí s kouřením. A jde to. Jiná nastávající maminka to nedokáže. Nebo přijde pacient k lékaři a doktor mu vážně pohrozí: jestli neskončíte s obezitou - brzy zemřete. Jeden pacient se vyděsí a skončí ze dne na den s nezdravým životním stylem. Jiný to nedokáže a to i přes tlak rodiny tajně pojídá nezdravé potraviny a nakonec v nejhorším se stane i to... nejhorší.

Možná, že je pro vás snadné skoncovat s návykem nebo začít s nějakým novým a pozitivním. Je to jen o vás, co jinému nejde, jinému jít může:

• - mám už z minulosti kladnou zkušenost s takovým návykem?
• - už se mi to někdy podařilo? Jak?
• - co byla ta brzda, proč se mi to tenkrát nepodařilo?
• - co mám udělat jinak?
• - má smysl to zkusit změnit metodou „teď hned" a když neuspěji tak to vzít raději pozvolnou metodou a nebo raději to vzít rovnou pomalu a postupně s plnou motivací a lidskou podporou?

Každý návyk, do kterého se pustíte a selžete, má o 20 procent větší šanci, že to příště zvládnete pokud se poučíte z chyb a pokud se do toho brzy po nezdaru znovu pustíte.

Na většinu průměrných návyků je potřeba 3 až 6 měsíců, ale i to je možná málo

Většina lidí spadají spíše do té „pomalejší" metody, zkrátka dopředu se dostatečně namotivovat, vytvořit otevřený plán do budoucna, získat podporu od okolí a postupně návyk po menších krůčcích zvládat (napíšu o tom brzy další články). Po 3 až 6 měsících máte vytvořený návyk - anebo přesněji řečeno návyk je pevnější, ale... může se stejně tak rozsypat jako domeček z karet. Ne to nemá být o mém pesimismu, jen je potřeba si uvědomit, že tím vše nemusí končit a že to neznamená, že jste vysmátí a jen si sednete do křesla a návyk už frčí na autopilotu.

Návyk může mít tyto fáze:

1. Fáze neuvědomělá: nevíme, že máme návyk, který by bylo třeba odstranit
2. Fáze uvědomovací: uvédomujeme si, že zbavit se špatného návyku nebo vytvoření dobrého by bylo fajn, ale nic pro to neděláme
3. Fáze motivační: Uvědomujeme si potřebu návyku a motivujeme se a chceme ho získat
4. Fáze plánovací: Sbíráme motivátory jako silnou zbraň a plánujeme jak se s návykem popereme
5. Fáze tvorby návyku: Akce, návyk vytváříme. Tato část povětšinou trvá 3 až 6 měsíců.
6. Fáze nepevně vytvořeného návyku: Návyk máme, ale může se stát, že o návyk snadno příjdeme pokud opustíme naše motivátory, naše odhodlání, naši chuť návyk mít. Je to častá fáze, kdy lidé upadnou do starých zlozvyků, protože mají dojem, že mají skálopevný návyk. Taková fáze může trvat 6 měsíců až celý život.
7. Fáze trvalého návyku: Toto je fáze, kdy návyk ale opravdu skálopevně máte, nijak vás nezlobí a netrápí. Máte opravdu návyk, hurá. Do této fáze se někteří lidé nikdy nedostanou a je potřeba si uvědomit, že třeba celý život setrvávají ve fázi 6 (nepevně vytvořeného návyku). Mezi lidi co se tam nemusí nikdy dostat mohou patřit alkoholici, závislí na drogách, lidi se sklonem k přejídání a nezdravému životnímu stylu apod.

Mezifáze: Selhání a propady

V kterékoliv fázi se vám může stát, že selžete a návyk nebo něco kolem něj se pokazí. Špatný plán, slabá motivace, slabá vůle, neočekávané události. Vždy je potřeba si uvědomit, že Fáze selhání a propadu je lidská fáze. Jsme jen lidi. Může se to stát silnému člověku. Rozdíl mezi silným a slabým je, že silný se poučí, oklepe se z bláta a vrací se do boje. Po malém propadu se vrací do fáze v které selhal, po větším propadu sbírá třeba i motivaci a plánuje a začíná vše odznova.

Důležité je se nevzdat, špatné návyky jsou slabosti a protože jim je u nás tak fajn, dají nám pěkně zatopit. Ale to zvládneme ne?

Napsala Kateřina Karan.