Ne cíl, ale směr
Foto: reurinkjan
Napsala Kateřina Karan.
Dám vám úkol. Řekněme, že po vás chci, abyste se dostali třeba do Tibetu. A autem, pěšky, autobusem, jen letadlo vám nepovolím. Řekněme, že to je váš cíl. Jak se tam dostanete a co uděláte za kroky, abyste dosáhli takového cíle?
Cesta bez mapy
A nedám vám žádnou mapu, nepovolím vám zasednout k internetu. Jen sedněte a naplánujte, jak se tam dostanete, krok za krokem. To po vás chce každý klasický systém dosahování cílů, musíte si určit:
- jaký je váš cíl (to jsme si určili - je to návštěva Tibetu)
- potřebné rozplánované (napsané) kroky jak se tam dostaneme (ale zakázala jsem vám mapu a internet apod.)
Použijete tedy svou hlavu a všechny vědomosti ze zeměpisu a cestopisu, které jste za život nabrali. Fajn. Stačí vám to k tomu, abyste rozplánovali potřebné kroky, tak jak to po vás chce klasický time-management a nadvětšina knih?
Možná jste vážně dobří ze zeměpisu a zkrátka znáte státy, které potřeba projet a znáte i politické souvislosti, které vás mohou při cestě potkat. Věřte mi ale, že si svou cestu podle klasických návodů nerozplánujete tak jak se nakonec cesta bude vyvíjet. Ale já nebudu tak zlá a povolím vám...
Cesta s mapou
Moudrý člověk samozřejmě nespolehne při klasickém výběru cílů jen na svou hlavu a zkušenosti, nemůžete vědět všechno, samozřejmě. Takže vám povoluji mapu a internet a pusťte se do naplánování kroků jak se dostat do Tibetu.
Jde to snadněji, že? Na mapě vidíte státy, které třeba projet, ve zprávách přečtete politické události, které každou zemi formují a z cestopisů a blogů cestovatelů si přečtete vše moudré, co jen před takovou cestou se dá. Vybavíte potřebné doklady a můžete vyrazit. Tak teď jste právě udělali to co po vás žádá klasický způsob výběru cílů. A hurá na cestu. Kam? No do Tibetu, ne?
Cesta s překážkami aneb mapa je asi stará a lže mi
A jste na cestě. Za svým cílem. Ale co to? Tady je objížďka, trochu bloudíte. Ještě jste ani nevyjeli ze svojí země a už objížďky a ještě takové hloupé, že jste se řádně zamotali. To člověka rozladí, hlavně když svou cestu tak skvěle rozplánoval. Ať už mi do cesty raději nic neleze!
"Kdo by to řekl, že v téhle šílené zemi onemocním a teď se musím vychýlit z cesty a hledat nějakýho doktora." "A proč tady stojí ta hora, když na mapě není zaznamenaná?" Prokrista, člověk se jen otočí a ty domorodci vám postaví auto na cihly, kde mám bože kola?" - takhle asi vypadají překážky, které se nedají naplánovat i při nejpečlivějším rozplánování každičkého kroku "jak se dostat ke svému cíli". To člověka řádně rozladí. A teď babo raď, já budu muset asi uhnout a zvolit jiné kroky, jiné než mám plánované. Přestává mě ten váš bláznivý nápad, jet do Tibetu, bavit!
Tady je krásně aneb a co když už do toho Tibetu nechci?
Nevíte kde jste se ocitli, ale je tu vážně krásně. Úplná oáza klidu a míru na světě. Už se mi do toho Tibetu nechce, zůstanu tady. Ale co se vlastně stalo s mým cílem? Klasický time-management říká "jet do Tibetu", ale já už nechci!
Žádné cíle ale směr
Nabídnu vám po strastiplných putováních jiný pohled na dosahování cílů:
- - neurčujte dlouhodobé cíle, ale směr, vizi, kam se zhruba chcete dostat
- - musí ve vás hořet touha, že toho chcete dosáhnout
- - musí to být váš směr, ne směr, který po vás chtějí jiní nebo by to bylo prý dobré
- - neurčujte si přesné dlouhodobé kroky - nemůžete vědět, co vás na vaší cestě za cílem nebo vizí potká, můžete jen slepě střílet od boku
- - mějte váš směr a vizi neustále na pozoru
- - rozplánujte si a napište si jen krátkodobé kroky a cíle - jen tak daleko kam můžete reálně dohlédnout
- - pokud přijde překážka - počítejte s ní
- - každý den udělejte jeden nebo více nejdůležitějších kroků - úkolů, které vás posunou vaším směrem
- - pokud vás při cestě zaujme uhnout od vašeho směru, protože je to tak pro vás lepší, uhněte a nezlobte se na sebe - volte mezi dobrým a skvělým
- - žijte přítomností, budoucnost je neprožitá takže si uvědomte, že nemáte sebemenší možnost vědět, co bude a co přijde, natož to ovládat
- - užívejte si cestu, nečekejte, že jednou začnete žít až dosáhnete vašich cílů nebo směru, vizí
V krátkosti
- zvolte VÁŠ směr
- vytvořte potřebné návyky, které pomohou
- motivujte se
- každý den si zvolte a udělejte důležitý krok
- žijte přítomností
Život je cesta a ne cíl.
Napsala Kateřina Karan.
Komentáře
Velmi vtipne napísané a skvele sformulované. Skvele som sa pobavila, ale aj mi to dalo odpoved na otázku, prečo vsetky tie spôsoby co som skúšala akosi nefungovali ....
Vážne dobré! :-)
Ano, akosi odkladáme žitie na bod, keď dosiahneme to či ono ...Potom začnem žiť naozaj. Teraz je to len "provizórne" ....a naraz zistím, že mám 50!!!
A naviac, naozaj si človek dá cieľ a všetko mu podriadi ...ale akoby za tým cieľom už nebolo nič. Cieľ je len prostriedkom ako žiť lepšie...a priblížiť sa k vysnívanému ideálu.
Ale nemal by byť samoúčelný a počas jeho dosahovania a práce na ňom by sme nemali zabudnuť na to podstatné - že žijeme dnes...
A môžem si naplánovať všetko ideálne - ale nakoniec je aj tak všetko inak, vynoria sa neočakávané veci...
Půvabná logika:
počátek- žiji a pracuji v chaosu a tento stav mi vadí
cíl- odstranit chaos, zavést systém
konec dle výše uvedeného: žiji a pracuji v chaosu ale je mi to fuk
Konečně proč né, i tak lze na věci nahlížet. Je to taková cesta poznání. Ještě bych poprosil: výraz "navolovat"- nevím , nevím, trochu to rve uši . Osobně nemám nic proti reformě a modernizaci českého jazyka, ale tohle je i na mě silná káva.
markII
@MarkII: díky za komentář, cením si i těch co se mnou nesouhlasí. Článek není ale o tom "jak nezvládnout cíle", ale o tom, že nemůžeme řídit budoucnost a vědět co bude. Nemůžeme si tedy rozplánovat přesně každičký krok za cílem. Nehledě, že situace se může měnit onou cestou za cílem, jiným poznáním, čím člověk žije a vyvíjí se.
Píšete, že jste např. velmi neorganizovaný a žijete v chaosu. Rozhodnete si dát nějaký cíl (podle klasických knih - jak píší Leo Babauta nebo S. Covey, podle "industriálního zastaralého modelu"). Teď střelím od boku, protože vás neznám, řeknete si, že se pustíte do GTD, v které věříte, že vám velmi pomůže. Přesně si určíte co a jak a jak se budou věci vyvíjet. Časem objevíte např. ZTD a máte pocit, že to bude pro vás lepší. Už uhýbáte z cesty, už to není GTD, ale ZTD! Časem objevíte Coveyho, přečtete kupu knih a začnete vytvářet jakýsi váš osobní systém, který funguje. Nemohl jste to očekávat, ale váš cíl - směr je přestat žít v chaosu a naučit se GTD (pokud jste si zvolil přeci přesné kroky na začátku). Nakonec zjistíte, že se chcete odprostit od starého industriálního modelu (kde lidé jsou výkonné stroje), nechcete být ultra organizovaný a ultra produktivní, ale zajímají vás jiné hodnoty - pociťovat radost, rozvíjet vztahy, něco dobrého vytvořit a celý váš cílový systém nakonec bude jiný než jste třeba snil a plánoval. To nepíšu jen tak - to byla má cesta, kdy na začátku byl chaos a cílem bylo najít systém a protože bylo potřeba rozplánovat kroky - bylo to GTD. Teď jsou hodnoty jiné a z GTD zbyli jen pozůstatky, které mi dobře slouží.
V žádném pŕípadě se nedalo na začátku odhadnou a správně naplánovat co bude a taky to tak dopadlo, byl směr a ten se postupně změnil a stali se věci, které mi vyhovují a jsou jiné a jsem spokojená. A cesta navíc neskončila, jde pořád dál až dokud si člověk nelehne do truhly.
To že žijete v přítomnosti a ne v budoucnosti je jediné správné a to, že putujete nějakým směrem (a to je, že nechcete žít v chaosu) přeci neznamená, jak píšete, že vám to má být fuk... neříkám přeci vykašlete se na cíle, říkám jen, že nemůžete předvídat budoucnost, ale můžete si dát nějaký směr a každodenně pro to něco důležitého udělat, motivovat se, vytvořit návyky a dostat se někam (možná právě nepředvídatelně) kde vám bude fajn a s čím budete spokojený.
O pravopisu velmi diskutovat nebudu - mrzí mě, že vám to trhalo oči, psala jsem rychle a rychle to publikovala. Přesto je zajímavé jedno: v kolika zajímavých článcích jinde jsem četla nespočetné komentáře na jedno pravopisné chybové slůvko zatímco se nikdo nezajímal o skvělý obsah a sdělení. Lidi jsou někdy trochu hnidopiši (tím nechci říct, že jste to vy).
Kateřina Karan
Dobrý večer
Trochu mě mrzí, že jistá nadsázka, nikoliv ironie, se kterou jsem formulova svoji poznámku, ve vás navodila pocit mého nesouhlasu s vašimi názory. A v žádném případě jsem nechtěl řešit otázku gramatiky. Každopádně děkuji za odpověď. Možná Vás to překvapí, ale s mnohým z toho, co jste napsala, se ztotožňuji. Myšlenky jsou shodé, jen každý z nás to trochu jinak formuulje, ale to je jen forma, nikoilv obsah a o ten jde především.
S přáním hezké cesty do Tibetu
MarkII
Dobrá tak jsme se nepochopili... vždyť nejde o slovíčkaření, ale pokud to nějako potom člověku pomáhá (a článek a práce není časem nazmar).... články píši jen necelé 4 měsíce a snažím se, aby to bylo prospěšné jako bylo prospěšné pro mě, většinou není zpětná odezva a člověk většinou píše "do prázdna" bez kladné či záporné reakce... já jsem ráda za jakoukoliv odezvu a cením si toho... jen statistiky na google analytics ukazují, že články jsou čtené a jsou čtené notnou dávku času... to jediné je zatím má motivace a víra, že mám v psaní pokračovat...
také pěkný den a jak se říká "co jsme si, to jsme si"
Kateřina Karan
Článek je to opravdu velmi dobrý a výstižný a proto je tím větší škoda, když ho kazí nějaké chyby. No ale třeba se už zanedlouho začnou jakékoliv chyby cenit jako důkaz, že to psal člověk a ne robot :-)
@fialka Jsem ráda, že se článek líbí. P.S. Ok, přemluvili jste mě - slovolam opraven :)
Poslat nový komentář