Restart!

Vydavatelství: Jan Melvil Publishing

Napsala Kateřina Karan.

„Ignorujte tuto knihu jen na vlastní nebezpečí“
Seth Godin

U psaní recenze nebo názoru na takovou knihu jsem narazila na zvláštní problém. Není snadné psát článek na neobvyklou knihu. Stejně tak bych se mohla dostat do podobné situace u článků na knihy Seth Godina, který přímo na titulní stranu Restartu v originále vyslovil „Ignorujte tuto knihu jen na vlastní nebezpečí“. Knihy Seth Godina a Restart mají něco velmi společného. Vyvolávají vlastní proud myšlenek a nápadů a vám se to čtení tak líbí, víte, že nemůžete takové knihy „ignorovat“ a nakonec se můžete dobrat k něčemu i novému, vlastnímu, něčemu, kde nové postřehy, které jste právě přečetli, shodíte ze stolu, zrušíte je, demontujete a na jejich základech vystavíte něco, co bude u vás ještě lépe fungovat. Chápete? Po přečtení knihy Restart bych mohla napsat vlastní Restart Restartu.

Mladá revolta

Postavit pravidla, zbořit a postavit na nich jiná, nová, účinnější, je to čemu se říká vývoj, pokrok, nová vlna. Nová vlna! Miluji film a vzpomínám na francouzskou novou vlnu, kdy Francois Truffaut, Jean-Luc Godard a spol. přišli a halekali na všechny strany, že jim se film té doby nelíbí a že je potřeba zbourat pravidla a postavit na nich nová, hodná té doby. Vytvořit nový film. Osvobodit se od zbytků éry němých filmů a vytvořit moderní film. A tak kritizovali a vysvětlovali a nelíbilo se jim a šli a zbourali pravidla. Byli nekonvenční, byli mladá revolta filmu šedesátých let. Spousta lidí nejdříve nechtěli jejich názory uznat (Francois Truffaut byl jeden rok vyhoštěn z filmového festivalu v Cannes, aby se druhý rok vrátil a zvítězil na plné čáře s filmem „Nikdo mě nemá rád“). Oni nebyli jediní. Nové trendy doby rozběhlo ve stejné chvíli i spousta jiných nových moderních filmařů. A mě to připomíná - asociuje dobu nového moderního filmu s novou dobou byznysu - doba internetová. A Jason Fried a David Heinemeir Hansson, ti co napsali úžasnou knihu Restart, jsou pro mě Truffautem a Godardem nového byznysu v době internetu. Oni jsou pro mě „Nová vlna byznysu“.

Praxe předchází kritiku

Narozdíl od fr. nové vlny však Jason a David nekritizovali a nestavěli nejdříve pravidla a pak stavěli byznys. Právě naopak, vytvořili slavnou programátorskou firmu zvanou 37signals a zkoušeli a testovali a brali jedno staré byznys pravidlo za druhým a rozbíjeli ho kladivem na zpátečnické myšlení. To je důležité, vše ověřili v praxi a po té o tom až psali! Dokonce prvotně v knize, která byla zdarma vystavena na internetu. Ta kniha Getting Real (najdete ji zde, mimochodem ačkoliv je psaná pro programátorský byznys, většina moudrých čtenářů si chytré rady převádí i do jiných byznysů) byla vedlejším produktem jejich byznysu a blogu a protože oni mají rádi vedlejší produkty (jak píší v knize) i tato kniha Restart se stala vedlejším produktem jejich vytváření pravidel a testováním v reálném podnikání.

88 kapitol Restartu

To víte, že vám nepovím mnoho z té knihy. Musela bych vyjmenovat skoro všechny názory, které se mi líbili a souhlasím s nimi. O některých jsem mluvila už v minulosti, toužila jsem o nich napsat článek a našla jsem je nakonec i v Restartu. Dáme si na několik kapitol pár příkladů, ale mých vlastních, Jasonovi a Davidovi příklady najdete (jak jinak) v jejich knize:

Tón máte v prstech

Měli jste vždy pocit, že se můžete do pořádné práce pustit až budete mít všechnu tu skvělou techniku? A proto se vlastně vymlouváte? Čekáte na to, až budete mít ultra rychlý počítač? Že si nemůžete zorganizovat věci, dokud nemáte iPad, dobrá stará tužka a papír vám smrdí? Nebo skvělou zrcadlovku, bez ní dobré fotky těžko budou? Blbost, tón máte v prstech (v knize se uvádí, že Eddie Van Halen by zahrál geniálně i na obyčejnou kytaru). Nevěříte? Když slavný ruský režisér Andrej Tarkovskij nemohl točit a neměl ani moc peněz koupil laciný polaroid a aspoň fotografoval, aby se realizoval. Jedním špatným nekvalitním fotoaparátem! Výsledek je na těchto stránkách. To je, milí vymlouvající se, tvorba, víte?

Plány jsou odhady

Je to úsměvné, co všechno si dopředu naplánujeme a zorganizujeme. Jsme supermani, co ovládají budoucnost? Kdepak. Jsou to sny. I Tim Ferriss, ve své knize, nemluví o plánování cílů, ale o „dreamliningu - snění v čase“ a kroky určuje vždy jen ty, co jsou těsně před ním. Úplně nejhorší, co můžete udělat, je myslet si, že dnes, když plánujete budoucnost si můžete napsat přesný plán (tak to chce většina firem v byznysu, v reklamních agenturách, bankách apod.). Jen tak si sníte, víte? Dnes je ta nejhorší doba, kdy máte úplně nejméně informací na to, abyste něco přesně naplánovali. Když plánujete, milí snílci, tak sníte. Jak já říkávám „my snílci se někdy bojíme, že nás převálcuje realita a sny zůstanou jen vzpomínky na neprožité“. Ty sny - to je vaše plánování. Raději moc neplánujte, dejte dohromady hrubý odhad a hlavně směr kam chcete jít a pusťte se do toho. Kurz korigujte při cestě. Nebo skončíte jak Titanic, co si svou cestu asi velmi dobře naplánoval.

Spusťte to hned

Pro mě je toto pravidlo rozšlapáním Parkinsonova zákonu. Místo abyste si stanovili šibeniční termín, zaměřili se na důležité a zbytek nechali být a po té to spustili, vy to spustíte ještě dříve, nehotové. Osekáte to tak na holou kost, že opravdu věc poběží dříve než by většina z vás měla pocit to uvést do chodu. A vše potřebné potom přidáváte a doděláváte až v průběhu, necháváte se korigovat i zpětnou odezvou a věci si ověřujete již běžící. Má to dvě úžasné (mimo jiné) výhody. Nemusíte bojovat se svojí amygdalou (prapůvodní část mozku, která vám vždy řekne, že se máte držet zpátky, protože cítíte strach) a realizujete. To je slůvko, že? Realizace. Věci běží, všechno jede a vy už nemusíte být snílci. Jdete za tím, co chcete.

Workoholismus, žádné porady, singletasking a další známé lahůdky

Pokud čtete podobnou literaturu již nějaký čas, nebude vám asi neznámé to, že porady jsou toxické - většinou jsou ztráta času a tedy peněz; to že multitasking (Přerušování je nepřítelem produktivity) je sice reálný pro váš vševnímající mozek, ale ne pro vaši rozumovou část mozku, která frčí bez poruchy jen na singletaskingu a také to, že workoholismus je vlastně neúčelné poflakování se a nevěnování se rodině anebo tomu opravdu důležitému - kreativnímu (rozuměj - podle studií jsme naplno kreativní a maximálně produktivní jen asi 4 hodiny denně - na co vystřílíte tyto náboje?). A dále tam najdete spoustu dalších rad o produktivitě a spol., které máte tak rádi a které možná, jak jsem psala, již znáte. A víte proč je to i dobré? Protože o tom tak rádi čtete. Mozek totiž rád čte o věcech, ke kterým má již nějaké asociace anebo které už zná (na této myšlence můžete postavit i byznys).

Životopisy jsou k smíchu

Když vidím některé své známé, tak pro mě spíše k pláči. Vyplňují každičkou chviličku činnostmi, které budou mít v jejich úžasném životopisu. Říkají: „Budu tam mít, že se budu půl roku na vysoké škole věnovat tomuto anebo tam tomu (i když mě to vůbec nezajímá)“. „Tato práce, kterou nechci dělat, ale vezmu ji, to bude postup na kariérním žebříčku, to bude panečku životopis!“ K čertu s životopisy!!! Možná nejste zlaté dítko, které bude mávat úžasným velelejstrem před nosem. Nemáte každičkou minutu života vyplněnou přeúžasnými věcmi. Nemáte nejen to štěstí, život vás neplivnul do zlaté baně zajímavě nezajímavých příležitostí, ale ani o to nestojíte. Snažíte se žít svůj život. Ale řeknu vám, jak by vás přijal takový Jason Fried, kdybyste chtěli dělat v jeho 37signals. Podíval by se na internet. Copak o vás asi řekne google a spol.? Co o vás říkají jiní na sociálních médiích? Co jste dokázali? A je to hned k nalezení na internetu. Žádné životopisy, milí kamarádíčci, šlehačka v kávě vypluje vždy na povrch. Na to netřeba životazpytů.

Inspirace je pomíjivá

Toto malinké pravidélko mě naučilo bojovat s kreativními bloky (a dále to piluji). Obvykle v knihách čtete jen „to nejdůležitější udělej hned ráno“ nebo "najdi si svou silnou hodinu, kdy jsi během dne nejvýkonnější". A já s tím souhlasím. Pracujte ráno nebo večer či odpoledne, když víte, že vám práce nebo kreativita jde nejlépe od ruky. Ale já jsem tak trochu bohémka, která se svazovala příliš nesmyslně těmito pravidly. Teď si připomínám, jak říkají spisovatelé Restartu, že inspirace je jak čerstvé mléko - má datum expirace a zkrátka jednou šeredně zkysne. Pokud inspiraci dostanete, jděte a vyždímejte ji, teď hned! Bude to ve čtyři v noci, napadla vás myšlenka a nemůžete kvůli ní usnout? Jestli to za to stojí, vstaňte a tvořte. Nebo vás to napadlo o víkendu? Obětujte víkend. Bude to to nejspontánější co můžete udělat a dostane vás to výsledkem mezi ty nejlepší.

Neřekla jsem vám vlastně nic

Píší, píši a mám teď pocit, že jsem vám nenapsala skoro nic. Jen pár vlastních názorů a doplňků k pár kapitolám z knihy Restart. Nezmínila jsem se o nejlepších z kapitol. O tom, že se tam píše o základech, dosahování pokroku, produktivitě, konkurenci, evoluci, podpoře prodeje, zaměstnancích, kontrole škod, kultuře apod. Já jsem vám nenapsala skoro nic o byznysu?!? Jak vy teď máte vědět, že knihu máte koupit? Máte věřit Seth Godinovi o neignorování knihy? Mě a tomuto článku? Melvilům, kteří jsou malé nakladatelství a musí sázet jen na velké ryby? Prostě to riskněte. Anebo pokud máte trochu znalosti angličtiny podívejte se na jejich knihu Getting Real a uděláte to, přesně jako to dělají konzumenti drog, zkrátka první drogu (knihu) ochutnáte zdarma a tu druhou už si strašně chcete koupit. Je to na vás. Pokud ale máte pocit stagnace, že věci by se měli nějakým způsobem posunout nebo změnit, zkuste se „restartovat“.

Co je nejlepší teď udělat?

Neignorujte tu knihu, kupte ji, čtěte ji, přemýšlejte nad ní, vyzkoušejte ji, zašlapejte ji a vytvořte nová a lepší pravidla. Funkčnější pravidla. Dejte nám ostatním vědět. Myslím, že jen tak posunete byznys dál. Jen tak nepojedete nikdy na vlně dinosaurů, na vlně starých dob. Stejně jako to měli v plánu a udělali to Jason Fried a David Heinemeir Hansson a podělili se o tom v jejich skvělé knize. Restart, ok?

Knihu Restart zakoupíte v knihkupectvích a nebo přímo od vydavatele Jan Melvil Publishing.

Napsala Kateřina Karan.